Nitis - jak vyřešení minulosti může přispět k uzdravení

To jsem tak byla na koních u kamarádky. Sedíme u stolu a kamarádka říká: tady o pár baráků dál je jeden nemocný kůň, slíbila jsem, že by ses na něj mohla přijít podívat.

Šla jsem k ohradě a v ní se pásl tmavý koníček s mírným pohledem a zakrytou ránou u kohoutku. Zeptala jsem se ho, jestli si ho můžu k sobě doma zavolat a zkusit mu pomoct. Souhlasil.

Nitis je slovenský teplokrevník, valach, tmavý hnědák, 15 let. Původně sportovní kůň, chodil military, po zranění byl prodaný roce 2021 jako provozák, z té stáje ho koupila jedna tamní jezdkyně. V roce 2022 se mu udělala velká boule a v lednu 2023 potom píštěl u kohoutku, teklo velké množství hnisu a nekrotické tkáně. Léčba atb nezabírala, veterinář doporučil utracení. Koníka převezli na jiné ustájení, kde se v léčbě pokračovalo. Další dva roky se s tím bojovalo, mezitím změnil Nitis majitelku, vzala si ho jeho ustajovatelka, která se stará i o další nepojízdné koníky. O jeho léčení mám celou slohovku. Ale koník byl celou dobu milý, kontaktní, dobře žral, zařadil se do stáda, běhal po pastvinách, tak to s ním nikdo nechtěl vzdát. Postupně se rána lepšila a teklo to jen maličko. V lednu 2026 podstoupil operaci rány a objevily se komplikace, začal se zase městnat hnis. Já do toho jejich boje přišla v polovině dubna 2026.

S Nitisem jsem udělala dvě sezení na dálku. Ukázal mi, že v současné stáji se cítí dobře. Líbí se mu tam, má rád všechno, režim, majitelku, kamarády. Ale cítí nechuť se uzdravit, je v něm nějaká hořkost z minulosti a má strach, aby se to znovu neopakovalo. Tak jsem s ním prošla etapy jeho života, abych zjistila, kde má nějaké nevyřešené emoce.

Hříběcí věk s maminkou, tam jsem cítila lásku, vzpomínky na dobré časy, kamarády. Potom jsem se zaměřila na jeho tréninkové a závodní období. Protože předpoklad byl, že je tak kyselý ze své závodní kariéry a nechce, aby musel znovu běhat a skákat. Ale Nitis to měl rád, bavilo ho to, pro tohle se narodil. A on by vlastně rád zase běhal a skákal. Trápilo ho naopak to, že se zranil a vypadl z toho koloběhu závodů. Tam jsem s ním trochu pročistila zbylé emoce a zklamání, ztrátu režimu, na který byl zvyklý. A potom jsem se zaměřila na tu stáj, kam přišel jako provozák. A to mu nesedělo, nebyl zvyklý na lidi, co neumí jezdit, střídání na hřbetě, trápilo ho, že se neumí pořádně domluvit se svými jezdci. Potom nová majitelka už s tím nic nemohla dělat, koník už byl frustrovaný a otrávený, nechtěl se sžívat s dalším člověkem. Nebo spíš jezdcem. Na lidi jako takové nikdy nezanevřel, je přátelský, má kontakt s lidmi rád. Ale není mu jedno, co se mu děje na hřbetě. Podle mě je právě tohle, co v něm vybobtnalo ven hnisem. Dlouhodobá nespokojenost, odpor k nové práci, ztráta závodění a schopných jezdců. A teď váhá s uzdravením, protože se bojí, aby mu zase někdo nedrncal na zádech. Není si jistý, jestli chce dovolit věc uzavřít a dávat další šanci.

Tady jsem sezení ukončila a napsala jsem to jeho majitelce s tím, že si s ním sednu ještě jednou a pořeším právě tuto etapu a jeho strach z budoucnosti. Zatím jsem ho nechala odpočinout a zpracovat, co jsme řešili.

Druhé sezení proběhlo o týden později. Nitisův postoj k terapii byl vstřícný. Myslím, že byl rád, že s ním někdo řešil, jak se cítí a co by si přál. A rovnou jsme přešli k terapii. Ochotně mi ukazoval emoce a já je rovnou přes sebe odťukávala. Byla tam zrada od lidí, že se ho zbavili, když přestal být schopný závodit. Smutek, že ztratil svůj účel, pro který se narodil. Odpor k lidem, keří neuměli jezdit a správně s ním komunikovat. Strach, že na něm zase bude jezdit někdo, kdo to neumí. A potom přišel pocit, že to všechno odchází, že se s tou minulostí loučí. Nechává to jít. A zmizel vztah k té ráně na kohoutku, přestal ji potřebovat.

A od té doby se jeho stav začal lepšit a rána se úplně zacelila a zmizela. Tak si říkám, že to prostě chtělo ještě dořešit staré emoce a minulé události, které jeho organismus stále zatěžovaly a nedovolily zasadit infekci finální úder. Jsem ráda, že jsem mohla přispět i svou troškou do mlýna a pomoct jeho týmu vyhrát bitvu o zdraví pro Nitise. Dnes je Nitis spokojený a a majitelkou, která ho zachránila před utracením a nevzdala to s ním, si úspěšně buduje vztah. Nitis má zase svého člověka a chuť do života.