Kdo je Hanaelle
Jmenuji se Hana Šrámková a jsem certifikovaná terapeutka metody EFT.
Tento příběh neslouží k obvinění a pošpinění mé rodiny. Násilí v rodinách je reálná věc, dělo se a stále děje, podobné příběhy poslouchám na terapiích běžně. Jsem šťastná, že můžu dalším lidem, kteří něčím takovým procházejí, pomoci zkrátit cestu k uzdravení. Utrpení je zbytečné, nikdy není pozdě na změnu.
Narodila jsem se na začátku osmdesátých let a vyrostla na malé vesničce uprostřed Moravy. Moje rodina byla z obou stran po několik generací zatížena traumaty, domácím násilím, hrubým zacházením s dětmi, bitím, křikem, rozvrácenými vztahy, nezájmem, absencí lásky, zájmu a péče. Také mnoha nemocemi těla i duše. Krutost starých sedláckých rodů, jak trefně řekla jedna moje kolegyně.
Narodit se do takové rodiny jako vysoce citlivá jemná holčička nebylo dobré. Byla jsem určená k tomu, abych byla samostatně fungující pracovní robot, bojový automat bez vlastního rozumu, který neřeší rány, které na něj dopadají. A dopadalo jich příliš mnoho i na tehdejší poměry. Ve škole jsem byla tichá, zakřiknutá, téměř jsem nemluvila, ani jsem se nikdy nehlásila. I přes výborné známky jsem doma byla nazývaná retardem a bembekem. Mezi spolužáky jsem nezapadla a skončilo to šikanou. Tak jsem proplouvala životem v podstatě nepřítomná, schovaná ve fantazijním světě, tam jsem měla vše pod kontrolou.
Doma se situace zhoršovala každým rokem a vyvrcholilo to velmi divokým rozvodem rodičů, když jsem byla v maturitním ročníku. A divoký byl, pamatuji si tátu, jak mě honí kolem domu se sekyrou v ruce, protože jsem se zastala mámy. Nebo jak pálil mámě oblečení, pouštěl elektriku do klik, ohrožoval nás autem. Mámu, jak mu rozbila skleník a nechala v mrazu zahynout to jediné, k čemu kdy projevil lásku. Kytky. Mámin strašlivý řev, před kterým utekl i náš starosta. Nekončící hádky.
Po skončení školy jsem se úplně zhroutila a dlouhé roky jsem byla tak nějak mimo svět. To se ostatně stalo i dalším citlivým lidem, kteří se do naší rodiny narodili. Odcházeli zcela zlomení a příliš brzy. Nikdo to neřešil, označili mě za ostudu rodiny a nemluvilo se o mně. Toulala jsem se po lesích, naživu mě držela jen péče o koně. Měla jsem obrovský strach ze všeho na světě, nedokázala jsem sama ani nastoupit do autobusu. V té době jsem se setkala poprvé s EFT, ale měla jsem smůlu na terapeutku, která mi řekla, jestli náhodou není chyba ve mě, když nevycházím s oběma rodiči a co mě to má asi naučit a jaká je to zkouška od života. Tohle prosím týraným dětem nikdy neříkejte, to je na přesdržku.
Naposledy mě máma zbila, když mi bylo 27 let a to tak, že jsem skončila na zemi. Pak mě přinutila jít k psycholožce, abych přestala odmlouvat a dělala co po mě máma chce. Zní to úplně šíleně, ale ona to myslela úplně vážně. Paní doktorka byla první člověk v mém životě, který se postavil na moji stranu a postupně mě dostala z té paralýzy a otupělosti. K nelibosti mé mámy, protože jsem začala být aktivní svým směrem a budovat vlastní život.
Na týrání v dětství je strašné, že vás předurčí k opakování stejných vzorců dál a dál. A já to nasála všechno jako houba, takže ani odchodem z domu trápení neskončilo. Šla jsem doslova od čerta k ďáblu. Neměla jsem žádnou praxi, dovednosti, krom těch koní jsem neuměla vlastně nic. A nejhorší byla moje nevědomost jak fungovat mezi lidmi. Tak jsem se dostávala z jednoho strašného prostředí do druhého, mezi hrubé lidi, kteří se ke mě chovali zle. Skončilo to toxickým vztahem a já byla zase zpátky na dně. Svým způsobem mi bylo ještě hůř než v rodině. Nechápala jsem, proč se mi to všechno děje, když se tak snažím. Obviňovala jsem se, že asi opravdu dělám málo, měla bych být ještě hodnější, tolerantnější, dávat ještě víc a třeba mě začnou mít lidi rádi.
Ale tehdy jsem se naštěstí dostala k prvním informacím, ze začátku jen ze zahraničních zdrojů, že existuje komplexní trauma, narcismus, toxické rodiny, co všechno patří pod týrání, co jsou úzkosti, co je nervový systém a spousta dalšího. Když jsem tyto vědomosti spojila s EFT a začala si postupně proťukávat celou svou minulost a svůj stav, zabralo to. Postupně jsem se zase spojila se svým tělem a začala vnímat své emoce, nechala odejít své fantazijní únikové světy a zůstala v realitě, vytvořila si láskyplný vztah k sobě. Pochopila jsem, že nikdy nebyl problém ve mě, nebyla jsem žádná černá ovce, ale zdravý člověk v nezdravé rodině. A co teprve objev, že existuje nějaká vysoká citlivost! Že to není vada charakteru nebo ostuda. Tato práce mi zabrala několik let. Můj život změnil směr k lepšímu a od té doby jsem se začala posouvat, dostávala se do stále lepšího prostředí mezi zdravější lidi.
A potom jsem udělala zásadní životní rozhodnutí a přestěhovala se do Prahy. Tady jsem mohla svobodně dýchat a v anonymitě velkoměsta začít objevovat, kdo vlastně pod všemi nánosy životních událostí jsem. Získala jsem dobrou práci, našla přátele, budovala zdravé vztahy. A v bezpečném prostředí jsem dokončila svůj vývoj v dospělou sebevědomou ženu. Když už jsem žila normální harmonický život, mohla jsem přemýšlet nad tím, kam se vlastně chci dál ubírat.
Došla jsem k tomu, že psychologie je prostě moje největší láska a můžu zde využít i svou vlastní zkušenost. Protože nejvíc mi k uzdravení pomohla metoda EFT, přihlásila jsem se na EFT Akademii Anny Paškové. Výcvik pod vedením Aničky byl jeden velký zážitek. Byla tu vysoká úroveň studia a důkladné vyškolení, hromada praxe a dobrá parta spolužáků. Ten kurz je především intenzivně transformační. Klade důraz na to, aby budoucí terapeut měl sám prožitek terapie a uzdravení. Jaké to je otvírat si zamčené temné komůrky ve své duši. Jak se bude cítit klient, až to po něm bude chtít. A aby si pokud možno co nejvíc sám vyřešil svůj život, mohl být emočně stabilní, bezpečný a vést klienta k uzdravení. Přestože Hanka z doby před Prahou už byla dávno pryč a hodně jsem měla vyřešeného, byl kurz pro mě i tak dost náročný. Velká traumata a nejhlubší rány si sami nevyléčíte. Na to je potřeba přítomnost zkušeného terapeuta, který vás vede a nenechá třeba utéct od tématu. To jsem zažila zde. Nakonec jsem však vyšla z kurzu jako znovuzrozená a kruh se uzavřel. Z týraného dítěte až k certifikátu terapeutky. Vím, jaké je to být na jedné i druhé straně. A ve všech stupních mezi tím.
Nedávno se mě ptala klientka, jak dokážu takové příběhy a strašné zážitky poslouchat a jestli mě to neničí. Neničí. Já vím, že mám v rukou velmi účinný způsob, jak klientovi ulevit a pomoci mu. Že u mě v křesle spousta událostí změní směřování, u mě spousta vzorců prostě skončí, zmizí a odstartují se změny k lepšímu. Tak jen přijďte a vylijte na mě svůj kyblík utrpení :-)
