Sugesce aneb jak jsem udělala zkoušky
Když jsme ve škole probírali pozitivní sugesce a možnosti jejich použití, hned mě napadlo, že bych je mohla udělat i na své studium.
Ty zázračné sugesce nejsou nic jiného, než pomocník, který z vašeho podvědomí pracuje na dosažení cíle, který jste mu zadali. Získáte něco jako vnitřní vedení a dozor. Já jsem nechtěla nechat nic náhodě a sestavila jsem si krásný seznam ingrediencí, které potřebuji k úspěchu u zkoušky. Jako když chcete uvařit kouzelný lektvar. Takže do kotlíku jsem přidala zlepšení soustředění, pozitivní vztah k disciplíně, přihodila jsem snadnější učení, zlepšení paměti, dobrý pocit při učení. A také radost z psaní výborné závěrečné práce, která mi přinese dobrý výsledek. Nesměl chybět přístup k vědomostem i vytažení otázky, kterou dobře zvládnu. Končilo to velkou úlevou a štěstím v sobotu 20.6. při přebírání certifikátu. Příběh, který jsem si takto krok za krokem sestavila, jsem speciálním Ericksonovým hlasem přečetla a nahrála si ho do telefonu. Poctivě jsem nahrávku denně po tři týdny poslouchala. Je to dvacetiminutová příjemná relaxace.
A co se dělo? Od prvního dne se moje učení začalo zlepšovat. Dokonce jsem automaticky sedala k učebnici, sepisovala poznámky, něco mě doslova nutilo se učit. Byla jsem až naštvaná, protože mě to nenechalo flákat se. Disciplína předtím nebyla zrovna mou silnou stránkou. A zjistila jsem, že mě to učení opravdu baví, vědomosti v hlavě zůstávají. Závěrečná práce se mi psala dobře, napsala jsem ji mnohem delší než jsem plánovala, bavilo mě to psát, tak jsem přidala o případ víc. Odeslala jsem ji dva dny před termínem a byla schválena bez připomínek.
Ke zkouškám byl můj největší problém vyřešit oblečení. Já se prostě nedokázala stresovat. Něco mě nepustilo do stavu, kdy bych pochybovala, nervovala se. To bylo pro mě strašně důležité. Neměla jsem žádné noční můry, stresy, projevy úzkosti, ani mě nerozhodilo stresování spolužáků. Jako bych někde uvnitř věděla, že to zvládnu.
A všechno vyšlo. Test jsem napsala s dobrým pocitem, k ústní jsem šla poslední a s otázkou, která byla jak dělaná pro mě. Jediná slabší chvilka byla když jsem vešla do místnosti před komisi, to jsem teda zezelenala. Ale zase jsem to rozdýchala, zkoncentrovala se a krásně prošla. Tohle je skvělé na člověka, který celé roky trpěl úzkostmi a neustále u sebe nosil neurol.
Samozřejmě ty úzkosti nepřebije jen samotná sugesce, na těch jsem dlouhodobě pracovala v terapii. Stejně tak jsem si odťukala spousty strachů a špatných zkušeností z minulosti. Toto už byla třešnička na dortu, bez předchozího vyřešení všech překážek by to tak pohádkově nezabralo. Stejně tak musím říct, že jsem nebyla žádný pětkař, z propadlíka premianta tak snadno neuděláte. To je důležité si uvědomit.
Nejlepší na tom je, že to není podvádění. Jít ke zkouškám pod vlivem kouzel, to je úplně legální :-)
