Vtělit se do kobylky - poziční role s koněm

Co kdybyste měli možnost být na chvilku v kůži svého zvířete? Taková možnost tu je. Existuje velká skupina postupů, které pracují s podvědomím. Například poziční role. V lidské terapii se používá při řešení konfliktu s někým, komu v reálném životě nemůžu něco říct, protože není ochotný naslouchat, nekomunikuje se mnou nebo už tu není. Protože se už dlouhá léta zajímám o duše zvířat a komunikaci s nimi, zkouším každou techniku i na čtyřnohých pacientech. Jednoho dne jsem pak měla příležitost udělat poziční role pro klientku s koněm. S laskavým svolením klientky vám teď můžu popsat náš experiment. Nezkoušejte to prosím sami, je to součást terapeutického procesu, musí se to provádět pod vedením terapeuta a má to své podmínky. Je na to speciální postup, ze kterého zde popíšu jen část. 

Řešila jsem s klientkou výcvik bílé angloarabské klisny, budeme jí v našem příběhu říkat Bílá. Pořád jsme se nemohly dopracovat k tomu, jak k ní přistupovat, co jí vyhovuje, byla to trošku taková nepřístupná majestátní záhada. A tak jsem majitelce nabídla, že zkusíme udělat poziční role a může Bílé sama říct, co má na srdci. Zeptat se jí, co by si přála, potom se do ní převtělí a odpoví nám za Bílou. Přestože tohle je normální technika z terapie, nemohla jsem se ubránit pocitu, že se zde děje něco tajemného. Byla to úplně jiná atmosféra, než normálně zažívám v terapeutovně a mělo to něco do sebe. Takové pořádné čarodějnictví jak má být. Seděly jsme spolu ve starém kamenném domě na statku. Byl už večer, za okny tma, všude ticho, jen v kamnech praskal oheň. Postavila jsem klientku ke zdi, o kterou se mohla opřít, poprosila ji, aby zavřela oči a jen vnímala, jak na ni mluvím. Vedla jsem ji speciálním postupem až do tak relaxovaného stavu, kdy byla ponořená do sebe a soustředěná na můj hlas. Nechala jsem ji vybavit si před sebou Bílou, jak tu před ní stojí. Celou, do posledního detailu, od kopýtek, až k uším, pohledu, vůni. Teď měla možnost kobylce říct všechno, co chce. A klientka mluvila. Vysvětlila Bílé, o co jí jde při výcviku, proč se snaží s ní pracovat, proč je důležité být ovladatelná a pružná. Také jí řekla, jak by mohla vypadat jejich společná budoucnost a také Bílou ujistila, jak moc jí má ráda a přeje si, aby našly společnou řeč. Zeptala se Bílé, co si přeje ona, co cítí, co můžou udělat jinak. Dobře, tohle je část, kterou asi není potřeba nějak vysvětlovat. Ale teď přijde ta změna stran. Nechala jsem klientku stále ponořenou do sebe a se zavřenýma očima vystoupit ze sebe, přejít ke druhé zdi a teď si představit znovu Bílou před sebou do nejmenšího detailu a pak do ní vstoupit. Já jsem Bílá, mám kopyta, bílý kožíšek, uvědomuju si svou hřívu, uši, oči... A když se stala Bílou, stala jsem se já na chvíli její majitelkou a zopakovala jsem jí všechno to, co jí před chvílí řekla. A ona to teď vnímala jako Bílá. Pak jsem dala Bílé prostor nám odpovědět. Dlouho bylo ticho. Nechala jsem ji jen tak stát a dala jí čas. A pak to přišlo. ,,Chci ven! Chci ven, hrozně toužím jít ven, ven ze dvora. Málo mi věřej. Mám moc energie, nechci chodit jen někdy, chci pořád chodit ven. Chci aby mě viděli i tam venku. Mám málo příležitostí se ukázat venku.'' Řekla to energicky a hrdě. Potom už nic nepřišlo, já vrátila klientku zase zpátky do jejího těla a techniku jsme ukončily. 

Ptáte se, jaké to pro ni bylo, jaké z toho má dojmy? Řekla, že v roli Bílé dlouho nic necítila, nebyla si jistá co říct, jestli z toho něco bude a potom o tom přestala přemýšlet, přestala se soustředit a bum, najednou byla v kobyle a cítila, jak moc chce ven, jak jí na tom záleží a jen k tomu se upíná. Takže teď může přizpůsobit práci s Bílou v rámci možností co nejvíc jejím potřebám, aby byla kobylka spokojenější. Technika je to docela emočně náročná a žere energii, to je pravda. Ale zase je to něco jiného, když majitel sám na vlastní kůži zažije, jak se cítí jeho zvíře, pomůže mu to lépe pochopit, jak je potřeba změnit zacházení nebo trénink.